Proč chci, aby pojistku měl každý, kdo má rodné číslo

Klientka uklouzla na náledí. Obyčejný zimní den, cesta, kterou chodí pořád. Tři operace později má invalidní stupeň, problémy se zády, nesmí zvedat nic těžkého a v oboru, který dělala, už pracovat nemůže. Zůstala jí jednoduchá práce a příjem, který s tím souvisí.

Jiný klient, podnikatel, šel se synem pustit draka. Zasekl si nohu v blátě, zasedl si ji a přerazil si holenní kost. Rok na neschopence, poté invalidní stupeň. Pouštění draka.

Ani jeden z nich si to neplánoval a ani jeden z nich nedělal nic nebezpečného. To je na tom to podstatné. Když se lidé baví o pojištění, představují si extrémy — hory, motorku, riziko, které si člověk vybral. Za třináct let v oboru jsem ale většinu plnění viděl z úplně obyčejných situací.

Tenhle text je o tom, co s tím jde udělat předem: proč záleží na pořadí, v jakém se věci řeší, a podle čeho volím jednotlivé částky, když klientovi stavím smlouvu.

Co udělá terapie ve zdravotním dotazníku

Psychické potíže jsou dneska mnohem častější, než bývaly, a je úplně běžné, že člověk — muž i žena — chodí k terapeutovi nebo psychologovi. Považuju to za dobrou zprávu a za správné rozhodnutí. Jen má jeden důsledek, který lidem nikdo neřekne dopředu.

Při sjednávání pojištění je důležité pravdivě odpovědět na otázky o zdravotním stavu, léčbě a medikaci. Pojišťovna posuzuje konkrétní diagnózu, její průběh a své podmínky. Může některá rizika omezit, stanovit výluku či přirážku, nebo navrhnout jiné podmínky. Samotná návštěva terapeuta neznamená automaticky stejnou výluku u všech pojišťoven.

Výluka musí být čtena podle přesného znění konkrétní smlouvy. Duševní a neurologická onemocnění nejsou totožné kategorie: Parkinsonovu chorobu ani roztroušenou sklerózu nelze obecně řadit mezi duševní onemocnění. Zda je určitá diagnóza kryta, záleží na definici rizika, výlukách a zdravotním posouzení.

Výsledek je ten, že člověk má pojištění, platí ho, a přitom není krytý právě tam, kde to může být nejdražší.

U některých smluv lze při změně zdravotního stavu požádat o nové posouzení. Možnost přezkoumání výluky, požadovaná doba od léčby i výsledek záleží na pojišťovně a konkrétní situaci; neexistuje obecná záruka zrušení výluky po deseti letech.

Říkám to proto, že to není důvod k terapeutovi nechodit — to by byla ta nejhorší možná rada. Je to důvod řešit pojištění dřív, než ho člověk začne potřebovat. O podmínkách se rozhoduje při podpisu, ne při plnění.

Podle čeho volím jednotlivé částky

Nejhorší smlouvy, které vidím, nejsou ty drahé. Jsou to ty, kde se částky vybraly podle toho, co vyšlo cenově, a ne podle toho, co by se u konkrétní rodiny stalo. Každé riziko řeší něco jiného a každé má vlastní logiku.

U invalidity nejde o to, aby částka někoho zabezpečila navždy. Jde o to, aby překryla rozdíl mezi tím, co člověk vydělal, a tím, co mu zbude. Ten rozdíl se pozná jen tak, že si ho spočítáte.

U závažných nemocí jde o něco, co se v počtech často nezohledňuje. Standardní léčba je hrazená, ale existují léky a postupy, které jsou k organismu šetrnější a hrazené nejsou. Pojistná částka má dát rodině volbu.

U pracovní neschopnosti ji řeším jako most přes dočasný výpadek, ne jako náhradu dlouhodobé ochrany. Nemocenské se zpravidla poskytuje nejdéle 380 kalendářních dnů, případné prodloužení má vlastní podmínky. Invalidita po roce nenastupuje automaticky: přiznání závisí na samostatném posouzení a splnění zákonných podmínek. U OSVČ navíc nemocenské závisí na dobrovolné účasti a pojistné historii.

U trvalých následků používám pro vysvětlení jednoduchý model: pokud by konkrétní oceňovací tabulka přiznala za následek 1 % a pojistná částka byla milion korun, základní plnění by vycházelo na deset tisíc korun. Není ale pravda, že každý vyražený zub automaticky znamená 1 %. Rozhoduje konkrétní tabulka, rozsah následku a případná progrese.

U hospitalizace se zaměřuju hlavně na ženy. Pokud je to mladá žena, je dost pravděpodobné, že s partnerem budou plánovat rodinu. Rizikové těhotenství, dny před porodem i po něm — to všechno jsou dny v nemocnici. A když se dítě narodí a do sedmi let se mu něco stane, bývá v nemocnici s ním jeden z rodičů, nejčastěji matka. U některých pojišťoven se hospitalizace platí i v případě, že dítě doprovázíte. Krytí těhotenství, porodu a doprovodu dítěte se liší podle smlouvy, čekacích dob a výluk; plnění nelze předpokládat automaticky.

Pojištění smrti: kolik lidí stojí na vašem příjmu

Tohle je částka, kterou si lidé nejhůř představují, protože se týká něčeho, o čem se neuvažuje rádo. Počítám ji jednoduše: měsíční příjem krát dvanáct, čímž dostanu roční příjem, a ten pak násobím podle toho, kolik lidí je na tom příjmu závislých.

U rodiny se dvěma dětmi může být dvoj- až trojnásobek ročního příjmu jedním z orientačních scénářů pro rozhovor, ne univerzální doporučenou částkou. Je třeba zohlednit dluhy, rezervy, příjem druhého rodiče a délku závislosti dětí. Smyslem je získat čas na vyrovnání se situací a klidné rozhodování; případné investování má vlastní rizika a nezaručuje pravidelný příjem.

Rozdíl mezi rodinou, která dostane roční příjem, a rodinou, která dostane tři, není v částce. Je v tom, jestli musí udělat rychlá rozhodnutí — prodat byt, změnit školu, stěhovat se — nebo jestli se může rozhodovat v klidu.

Když je ve hře hypotéka

Jakmile má člověk závazky, přibývá k té částce ještě jedna vrstva. U hypotéky řeším třetí stupeň invalidity, tedy plnou invaliditu, závažné nemoci a smrt klesající pojistnou částkou, která kopíruje výši nesplaceného úvěru.

Ideálně anuitně, tedy tak, aby částka klesala stejným tempem, jakým ubývá jistina při dané úrokové sazbě. Lineární klesání, které se často nabízí místo toho, ubývá rychleji než dluh, a v prvních letech tak vzniká díra právě tam, kde je zůstatek nejvyšší.

Důvod je jednoduchý. Ve chvíli, kdy je člověk plně invalidní nebo dostane závažnou diagnózu, je poslední věc, kterou chce řešit, jestli má na splátku. Tahle část smlouvy není o majetku. Je o tom, aby se rodina nemusela stěhovat ve stejném roce, kdy řeší léčbu.

Kdy to řešit

Všem doporučuju stejnou chvíli: jakmile máte stabilní práci. Ne brigádu, ne nejistou sezónu, ale příjem, ze kterého si můžete dovolit platit pojistné každý měsíc. V tu dobu je člověk zpravidla nejzdravější, má nejmenší zdravotní dokumentaci a nejvíc možností, jak smlouvu postavit.

Paradox je v tom, že právě tehdy to vypadá nejzbytečněji. Člověku je třicet, nic ho nebolí a pojištění působí jako výdaj, který může počkat. Jenže ve chvíli, kdy už nepůsobí zbytečně, bývá pozdě. Buď se objeví výluky, nebo vyšší pojistné, nebo pojišťovna smlouvu neuzavře vůbec.

Vím, že spousta lidí vnímá pojištění jako něco, co nefunguje, nebo jako věc, která se týká někoho jiného. Chtěl bych, aby ho měl každý, kdo má rodné číslo — dítě i dospělý. Ne proto, že je to produkt. Proto, že když se něco stane, jde vždycky o totéž: aby byly prostředky na to, že se o člověka někdo postará, a aby to pro rodinu nebylo likvidační.

Uklouznutí na náledí a pouštění draka si nikdo nenaplánuje. Naplánovat se dá jen to, co bude platit ve chvíli, kdy k tomu dojde.