Dvě osy: čas a majetek, který stavíte
Každý finanční cíl má svůj termín. Pojištění pomáhá chránit cestu k němu, když se život nevyvíjí podle plánu.
Když klientovi vysvětluju, k čemu pojištění slouží, nekreslím produkty. Kreslím dvě osy. Na vodorovnou dávám čas, na svislou majetek, který člověk za ten čas postaví. Pak do toho obrázku doplníme jeho vlastní cíle a najednou je vidět něco, co se ze seznamu pojistných částek vyčíst nedá.
Ta křivka nikdy neroste rovnoměrně. Má místa, kde se láme, kde se do ní vloží velká částka, a kde začne záviset na jednom jediném příjmu. A právě tam, ne v tabulce rizik, se pozná, k čemu je pojištění dobré.
Plán, který má skoro každý
Začíná to kolem třicítky. Člověk má něco na spořáku, lepší práci než před pěti lety, nějaké zkušenosti, možná čerstvě dodělanou školu. A spolu s partnerkou se rozhodnou, že začnou stavět něco společného.
| Věk | Co se děje |
|---|---|
| 30 | Něco na spořáku, stabilní práce, první společné plány |
| 33 | Vlastní bydlení — a k tomu 10 až 20 % vlastních prostředků |
| 35 | Dítě, mateřská, jeden hlavní příjem |
| 40 | Rekonstrukce, auto, dovolené |
| 50 | Studium dětí |
| 65 | Konec aktivního příjmu |
Tohle není žádný teoretický model. Je to plán, který mi u stolu popisuje většina lidí, jen jinými slovy a s jinými daty. A každá položka v něm má jednu společnou podmínku: aby ve správnou chvíli byly peníze.
Místo, kde je ten plán nejkřehčí
Nejzranitelnější bod není na začátku ani na konci. Je kolem pětatřicet. Rodina má čerstvě hypotéku, do které složila většinu toho, co naspořila, a zároveň se narodilo dítě. Partnerka je na mateřské a druhý příjem v domácnosti je rodičovský příspěvek.
V téhle fázi stojí celý plán na jednom člověku. Když ten člověk onemocní nebo se mu něco stane, nejde o to, že se zpomalí růst majetku. Jde o to, že přestane chodit to, z čeho se platí hypotéka, jídlo a školka.
A právě tady začíná být rozdíl mezi rodinou, která má pojištění nastavené podle své situace, a rodinou, která má nějakou smlouvu z doby, kdy byla sama, bez dětí a bez úvěru.
Srovnání, které slyšíme nejčastěji
„Kdybych ty tři tisíce měsíčně místo pojištění investoval, kolik bych měl?“ Je to legitimní otázka a má smysl si ji spočítat nahlas.
| Srovnání | Částka |
|---|---|
| Zaplaceno na pojistném za 35 let (3 000 Kč měsíčně) | 1 260 000 Kč |
| Stejná částka investovaná při 5 % ročně | zhruba 3 325 000 Kč |
| Rozdíl, pokud se za celou dobu nic nestane | zhruba 2 065 000 Kč |
Ilustrační srovnání při pravidelném měsíčním vkladu 3 000 Kč po dobu 35 let a modelové efektivní roční míře 5 %, s vklady na konci měsíce. Nezohledňuje poplatky, daně ani inflaci. Hodnoty jsou zaokrouhlené; skutečný výnos není zaručen a investice může i ztratit hodnotu. Pojistné plnění závisí na konkrétním sjednaném krytí.
Dva miliony jsou hodně peněz a nemá smysl předstírat, že nejsou. Kdyby člověk měl jistotu, že bude třicet pět let zdravý a že se nic nestane ani jemu, ani jeho majetku, byla by pojistka špatná investice.
Takovou jistotu ale nikdo nekoupil.
Co ten výpočet neumí spočítat
Celé to srovnání stojí na jednom předpokladu: že se za třicet pět let nic nestane. Stačí ale do něj dosadit jedinou událost a přestane platit.
Rok na neschopence znamená, že příjem vypadne a investice se v tu dobu nenavýší, protože není z čeho. Naopak se začne rozpouštět, protože z něčeho se žije. Invalidita to učiní trvalým: příjem klesne na zlomek a celý zbytek křivky, kterou jsme na začátku nakreslili, se neuskuteční. A úmrtí v pětatřicet znamená, že rodina má místo třiceti let spoření pět let spoření a hypotéku.
Tohle je ten rozdíl, o který jde. Investice je naděje na to, co bude. Pojištění je ošetření toho, že se ta naděje nevyplní. Nejsou to dva produkty, které soupeří o stejné peníze — jeden staví a druhý hlídá, aby rozestavené něco nesfouklo.
A ten poměr za to stojí. Tři tisíce měsíčně kryjí rizika, která by jinak znamenala škodu v milionech. Nikdy jsem neviděl klienta, který by po plnění litoval zaplaceného pojistného.
Nejen život: majetek a odpovědnost
Když se řekne pojištění, většina lidí si představí životní pojištění. Jenže ta křivka majetku se dá srazit i jinak než nemocí.
Vytopený soused, vyhořelá kuchyně, škoda na autě, kterou jste způsobili někomu jinému. Z pohledu rodinného rozpočtu je úplně jedno, jestli půl milionu zmizí kvůli nemoci nebo kvůli škodě, za kterou nesete odpovědnost. V obou případech to zaplatí ta samá rezerva, která byla na něco jiného.
Proto se dívám na všechna tři pojištění dohromady — život, majetek a odpovědnost. Není to o tom mít co nejméně smluv. Je to o tom, aby mezi nimi nezůstala díra, přes kterou se dovnitř dostane něco, co se dávno dalo ošetřit za pár stovek měsíčně.
Proč to kreslím, a ne počítám
Když klientovi ukážu tabulku pojistných částek, vidí výdaj. Když mu nakreslím ty dvě osy a do nich jeho vlastní cíle, vidí něco jiného: že každý bod na té křivce má termín a ten termín stojí na tom, že bude chodit příjem.
Pojištění není samostatný produkt, který se kupuje vedle plánu. Je to podmínka, aby ten plán doběhl i v roce, který nevyšel. Za třináct let jsem viděl dost rodin, kterým jedna událost posunula všechno o deset let dozadu — a viděl jsem i ty, kterým se posunulo o pár měsíců, protože měly nastavené, co se stane, když to nevyjde.
Rozdíl mezi nimi nebyl ve výši příjmu. Byl v tom, jestli někdo tu křivku jednou nakreslil a zeptal se, co ji drží.